Jaro je tu – zahrada volá a budí své majitele z dlouhé zimní letargie. Já jsem majitelkou zahrady teprv první jaro a stříhání stromů byla pro mne výzva ale i velké lákadlo, ze kterého se stala vysloveně vášeň!
Možná to znáte: nůžky cvakají ostošest, zahradní odpad se hromadí ve všech koutech, větve ze stromů a keřů mizí na hromádce k pozdějšímu spálení nebo mulčování. Ale co když to může být trochu jinak?
Co když tenhle „odpad“ může být barevným zdrojem pro moje projekty?
Rozhodla jsem se otestovat, jaké barvivo dají větve a kůry z mojí zahrady. Výsledkem je soubor 36 vzorků různých materiálů a několik parádně obarvených kusů oblečení navrch. Pojďte nahlédnout pod pokličku tomuto experimentu!
Dřeviny, kterými jsem barvila
Do testování jsem zařadila šest dřevin, které člověk snadno potká v české zahradě:
- Jabloň – jabloní mám na zahradě nepočítaně, větví jsem měla několik obřích hromad a využila jen nepatrný zlomek (dva větší hrnce)
- Ořešák – barvířská klasika, na zahradě máme tři a já doufám, že letos neomrznou a budu mít na barvení i slupky!
- Šalvěj – darovaná, cca 18 let stará dřevnatá rostlina, kterou jsem si na zahradu přivezla a zasadila
- Růže – obří růžový keř, dominanta naší obytné části zahrady
- Thuje – s thújí jsem měla mnohé zkušenosti a šla do ní na jistotu, je to miláček, hojně dostupný i pro někoho, kdo zahradu nevlastní, ale domluví si odběr třeba na hřbitově
- Svída – tušila jsem, že krásné červené pruty svídy nebudou pouštět takové barvivo, o tom bych se už musela někde dočíst… co myslíte vy? Počkejte si na výsledek!
Postup a příprava
Každý materiál jsem připravila tak, jak si tvrdé dřeviny žádají – nastříhat na co nejmenší kousky větviček nebo oloupat kůru a několik dní louhovat ve vodě. Čas je v přírodním barvení důležitou ingrediencí a pro kůry to platí dvojnásob: barvivo z větví rozhodně neprýští, spíš se trpělivě mámí 
Poté pomalu prohřívat na kamnech, scedit a barvit. Leckdy několik dní, obvykle ale stačilo přes noc.
Mořidla a materiály
Pro testování jsem použila vzorky se třemi různými mořidly, která běžně používám:
- octan hlinitý (de facto směs kamence a octa)
- mravenčan hlinitý (látka obdobná kamenci)
- sojové mléko
A čtyři textilní materiály:
- bavlna
- len
- hedvábí
- vlna
Šest vzorků bylo konkrétně takových kombinací materiálů:
- bavlna mořená sojou
- bavlna mořená octanem
- len mořený mravenčanem
- hedvábí mořené mravenčanem
- vlna mořená mravenčanem
- nemořená vlna
Třísloviny – přísada z nejcennějších!
Kůra většiny dřevin obsahuje rozličné látky, které mohou barvit – jednou z nich jsou i třísloviny, často zmiňované pro svou schopnost vázat barvivo na vlákno. Jejich množství se však mezi dřevinami značně liší a zároveň nejsou jediným „barvotvorným“ prvkem. Každá dřevina má svůj chemický profil, který ve spojení s mořidlem a typem materiálu dává zcela jedinečný výsledek.
Cílem mého testování nebylo „změřit“ výkon jednotlivých dřevin, ale ukázat jejich potenciál a rozsah – od žlutavých tónů po temně hnědé. Prametry jako stálost barviv ukáže až čas, v tom právě hraje roli i obsah tříslovin v materiálech.
Galerie vzorků: 36 příběhů barev
Na fotce níže je zdokumentováno 36 vzorků s popisem materiálů.
Snad nebudete zklamaní z mnoha odstínů hnědé… pokud ano, zkuste si představit, jak byla barva získávaná, jakým procesem prošla, jakou pro mě (či vás) má cenu a začnete i hnědou mít rádi:)
Cílem nebylo vytvořit „dokonalý“ postup ani velké barevné odhalení, spíše ukázat možnosti, které přírodní barvení skýtá, když se mu věnujeme se špetkou systematičnosti i s hravostí objevitele.
Celulóza vs. protein: jak reagují vlákna
Rozdíly mezi odstíny na rostlinných (celulózních) a živočišných (proteinových) vláknech bývají zřetelné, ne jinak to bylo tomto testování. Hedvábí a vlna barvivo navazují a udržují s chutí, jejich vlákna mají jiné vlastnosti a proto se chovají jinak. Bavlna a len potřebují víc péče – času a mořidla nebo obojího.
Skvěle se mi osvědčilo moření sojou (sója není v pravém smyslu mořidlo, jelikož jeho vazba s barvivem je více fyzická než chemická, přesnější pojem by byl „pojidlo“), které mám čím dál radši. Na bavlně vytvořila sója podobný efekt jako proteinová vlákna – barva byla sytá a výrazná. Zato vzorky lnu mě lehce zklamaly a obávám se, že jsem nevybrala nejvhodnější tkaninu.
Co dál z větvičkových lázní vzešlo?
Z nálevů jsem obarvila i několik kousků oblečení, mořené převážně kamencem nebo sojou. A odstíny vyšly zase trochu jinak. Především dvoubarevný efekt barviva z thuje na bavlně s kamencem mi vytřel zrak! Nejsem si zcela jistá jak k tomuto dvojímu zbarvení jedním materiálem došlo, má dosavadní zkušenost nabízí možnost oxidace, kdy se barvivo proměňuje časem a tedy i látka louhovaná hodiny se zbarví jinak uvnitř zmuchlaného tvaru a jinak na povrchu.
Všechny kousky nejenže oplývají nevšední krásou, ale mají i příběh – zahradní, sezónní a pro mě silně osobní.
Zbytky lázní jsem ještě zredukovala na sadu hnědých inkoustů, pěkně hustých a stálých. Tvůrčí duše doma jako když najde!
Vyhodnocení
Ačkoli byl pro mě celý test novou zkušeností, hlavně co se týče rozsahu, šlo by jít v měření mnohem dál, sledovat více parametrů, jako je doba louhování a teplota lázně, pH vody, případně sběr v jinou roční dobu a srovnání. Inu, co není, může být:)
I tak mi výsledek ukázal širokou škálu odstínů. Následné barvení textilu potvrdilo, že mnohé není v přírodním barvení definitivní a jisté. Že různé kombinace materiálů, stáří a vyčerpanost barvicí lázně, ale i spousta dalších faktorů vázaných na konkrétní rostlinu, půdu či podnebí promlouvá do výsledné barvy na látce. Myslím, že záměr testu byl uspokojivě naplněn.
Závěrem: není odpad jako odpad
Takže, milé děti (i vy, velké děti) větve nemusí končit v kompostu! Mohou se proměnit v barvu, v obraz, v odstín látky, v dotek blízkého intimního prostoru, jakým zahrada bezesporu je. Tento malý pokus mi znovu ukázal, že přírodní barvení není jen o výsledku, ale o cestě: o lezení po stromě a získání nadhledu, přemýšlení o rostlinách jako partnerech, o vůni větví, o pomalém louhování v hrnci, o tichém překvapení, když se barva konečně rozvine.
Snad se mi něco z mé vášně podařilo předat i vám!
Pokud toužíte začít, můžete tak učinit skrze mojí příručku zdarma TADY a přidat se tím také do mého barvířského občasníku, odkud už vám žádná cenná informace ze světa přírodního barvení neunikne!
Mé jméno je Monika Doležalová. Jsem ilustrátorka a grafička, která se nechala zlákat k většímu ponoru do přírodních zdrojů. A tak se ze mě stala přírodní barvířka – experimentátorka využívající plodů Země pro vizuální projekty i k pročištění mysli. Více o studiu Býlím si můžete přečíst zde.