Co je železitý roztok a jak souvisí s přírodním barvením – kytičkama, šištičkama, listama – vším tím voňavým, přírodním? To vám dnes napíše dcera zámečníka.
Ano, to já jsem vyrostla mezi soustruhy a odérem olejů, maziv i síry byla odkojena. Nevím jestli právě to přispělo k mému jemnějšímu a poněkud voňavějšímu dalšímu směřování. Ikdyž, jak se to vezme, v zimním období se z venku nevracím vždy voňavá a když se nějaký nálev zapomene v hrnci a … no to jsme trochu odbočili:).
Každopádně nyní vítejte ve světě mořidel a modifikátorů, odvrácené strany přírodního barvení. Trochu straším, lehkému vhledu do chemie se nevyhneme, ale výbuchy zase nečekejte!
Co je železitý roztok
Roztok vody s příměsí železitých iontů se od pradávna používal v přírodním barvení jako mořidlo a modifikátor barev. A využívá se tak dodnes. Barvy mění do temna a smutna, výsledné odstíny jsou ve škále od tmavě zelené, hnědé, šedé až po černou, dle odstínu původního barviva. Železo reaguje především s materiály, jež obsahují třísloviny. Ty jsou pro přírodní barvení esenciální složkou, zajišťují stálost a tedy kvalitu barev.
Jak jej získat
Železitý roztok vytvoříte jednoduše. Buď použitím zelené skalice (síran železitý – železitá sůl rozpustná ve vodě) a nebo domácí výrobou z kusů železa. Domácí výrobu jsem popisovala ve videu zde na IG. Zjednodušeně řečeno: namočením železných kusů (např. hřebíků) do roztoku vody a octa v poměru 1:1 a následném louhováním několika dní až týdnů, si lze vyrobit roztok do zásoby. Dle chuti ho lze dále ředit. Nevýhodou je, že se těžko odhaduje jeho nasycenost.
V případě využití zelené skalice stačí použít opravdu malé množství. Pro moření látky se doporučuje cca 1-3% váhy (suché) látky. Pro začátek zkuste cca 1/2 lžičky na 5 litrů vody. Záleží, jak moc chcete odstín ztmavit a dle toho dávkovat.
Při využití roztoku pro kresbu, kterou chcete mít výraznější, si připravte menší, koncentrovanější množství, cca 1/4 lžičky do 1/2 dcl vody (čtvrt šálku). Můžete jeho sílu vyzkoušet na malém vzorku látky a případně přidat skalice více. Železitou vodou lze kreslit na barvenou látku a ihned vidět efekt změny barvy, ale i opačně – nejdříve kreslit Fe, kresbu nechat uschnout, následně barvit v lázni a mít překvápko.
Pozor, železo může být agresivní. A to nejen na naši kůži, kterou důrazně doporučuji zakrýt rukavicemi (v případě prášku předejít vdechnutí, děti lépe nezapojovat), ale i na vlákna. To je další důvod, proč to s ním nepřehánět a vymýt ho z látky radši dřív, než později. Dokonce jsem se dočetla, že starověký pergamen popsaný inkoustem s obsahem železa byl na pojednaných místech až vydrolený. To zní jako zastrašování, pokud ale neplánujete barvený kus oděvu nosit dalších tisíc let, bát se nejspíš nemusíte:)
Kde všude se dá využít?
Železitý roztok má v současné textilní tvorbě široké využití. Můžete modifikovat barvu celé látky, ponořit jen její část, tzv. ji “dipnout”, namočit jen část poskládané látky a vytvořit tím obrazce dvou odstínů, či přímo roztokem na látku kreslit vlastní motivy. Železo se dá využít i pro techniku ecoprintu. Látka jím mořená reaguje v místech, kde je pokladena listy bohaté na třísloviny, např. dub, olše, javor, ostružiny či můj oblíbený kakost a mnoho dalších.
A kde dál že se dá využít?
Pokud jste v přírodním barvení úplní nováčci a chtěli byste právě nabyté informace zapojit do širšího rámce, mrkněte na mou ochutnávkovou příručku – ke stažení zde. O železe v ní sice není zmínka, ale prozradím, že s trochou důvtipu se i v jejím projektu ionty tohoto kovu uplatní!
Mé jméno je Monika Doležalová. Jsem ilustrátorka a grafička, která se nechala zlákat k většímu ponoru do přírodních zdrojů. A tak se ze mě stala přírodní barvířka – experimentátorka využívající plodů Země pro vizuální projekty i k pročištění mysli. Více o studiu Býlím si můžete přečíst zde.
Moniko, jsem z Tebe nadšen. Ať se Ti daří.