Vzorník je taková moje sbírka barev, kterou je příjemné pozorovat, jak se rozrůstá. To už tak u sbírek bývá… Když je nějaká rostlina vysloveně sezónní, mám hned chuť ji lapit do vzorníku – ne za každou cenu, ale stejně, trochu mě ta dočasnost pošťuchuje!
Tak třeba zlatice na jaře. Je jí všude spousta, konečně po zimě barvy, až oči přechází!
Vyhlédla jsem si obří keř (na veřejném pozemku) a vypravila se něj, když už se pomalu schylovalo k opadání a všichni kolemjdoucí se dosyta pokochali. Ostříhala jsem větviček hojně pro mě, ale zároveň sotva znatelně pro živý organismus, jenž mi je poskytl. Posbírala jsem pak i pár uschlých kytic z vázy, až se mi sešla dostatečná hromádka květů, jež by stála za vylouhování.
Experiment, základ pokroku
Tentokrát šlo o čirý experiment bez jistoty úspěchu. Informací o barvení zlaticí jsem moc nedohledala, ale jedno z mých oblíbených pravidel říká, že bez experimentu není pokroku. Nešlo před ní couvnout!
Vybrala jsem velký nerezový hrnec, obrané květy zalila vodou a pozvolna začala ohřívat. Jako test jsem do hrnce s barvivem vložila jeden vzorek sójou mořené lněné látky, vzorek nemořené vlny a vlny mořené kamencem. Po hodině ohřívání vypadaly takto (viz obrázek): mořená vlna chytla pěkně jasně žlutou, na lnu a nemořené vlně pro změnu příliš barviva neulpělo – žlutá byla velmi mdlá.
Co dál s hrncem barviva?
Plný hrnec už tu byl. Rozhodla jsem se pokračovat, a to s přadenem merino vlny předem namořeným kamencem dle mého obvyklého postupu. Po notné době velmi opatrného ohřívání změnilo barvu do špinavě žluté.
Úplně uspokojující mi nepřipadala. Při hledání dalšího postupu mi na mysl mi přišla modrá skalice, ta by snad mohla barvu projasnit?
Navíc jsem ji dlouho nepoužila, bejby nebude sedět v koutě!
Přispěla jsem asi lžíci té tajemné ingredience, načež nastaly trochu trudné momenty, když se nálev po přidání skalice zbarvil do brčálova. Nevypadalo to vzhledně a vlny mi bylo v tu chvíli trochu až líto. Ale záhy se mi podařilo zaplašit nezbedné myšlenky a dát prostor naději, že usušením jistě získá vlna svůj měkký lesk a třpyt a že i hnusně vypadající mokrý materiál bude – jak často bývá – ve výsledku krásný.
A začala jsem se zase těšit!
A opravdu, usušená vlna na mě působí jako nazelenalé zlato. Těžko to přenést fotoaparátem, (obzvláště tím v mobilu) a slovy se snažím, seč umím:) Tak snad mi uvěříte a barvu si představíte. Nebo sami uvaříte!
A co s pár květy stranou hrnce?
Nebylo mi to ale stále dost. Rozhodla jsem se, že zlatici prozkoumám i jinými postupy, a tak přišel na řadu ecoprint. Vzala jsem pokusný kus namořené bavlněné látky, poskládala na ní zlaté květy, ty ještě proložila slupkami cibule a lisovaným plátky růže – kdyby zlatice nechytla, ať chytne aspoň něco zaručeného a navrch podobně smotala ještě jedny starší ponožky. Smotance jsem hodila na páru a po nějaké půlhodince plna očekávání rozbalovala ty malé dárečky.
A povedlo se! Květy se sice roztekly, ale žlutá byla opravdu zářivě zlatě žlutá! Jupí, v ten moment začínám uvažovat, že si květy zlatice nasuším na zimní časy (a že zima sotva skončila, ale víme, jaká je v té době o květy nouze a každá barvička prosvětlí převládající temnotu). A tak jsem také učinila.
Ale kampak, kapmak?
Jízda ještě neskončila!
Objevila jsem mezi namořenými látkami letní dětské kalhotky, které letos na jaře budou mému benjamínkovi tak akorát. Vzpomněla jsem si na podobné, jež jsem vloni natloukala květy afrikánů a darovala je pak novorozenému miminku. Výslednou této rovnice bylo, že další na řadě je: natloukání květů! Nedělala jsem to od léta, jelikož pro tuto techniku je zapotřebí čerstvých květů – natloukání přineslo vskutku letní závan.
Obrala jsem navíc pár květů pelargonií, přidala i mladé lístky zlatice a šalvěje a výsledek vidíte na fotkách, toto byl opravdu zlatý hřeb celého snažení!
Teď už zbývá jen otestovat, kolik toho zlatice vydrží, jelikož tuším, že batolecí kalhotky toho zažijí ještě hodně:).
A co vymyslím s obarvenou vlnou dám určitě vědět, tuším ale, že do zimy to nebude…
Mé jméno je Monika Doležalová. Jsem ilustrátorka a grafička, která se nechala zlákat k většímu ponoru do přírodních zdrojů. A tak se ze mě stala přírodní barvířka – experimentátorka využívající plodů Země pro vizuální projekty i k pročištění mysli. Více o studiu Býlím si můžete přečíst zde.