aneb malé pozvání k zakládání barvířské zahrádky
Vítám všechny tvořivé milovníky a milovnice Země. Tento časosběrný článek se rodil pomalu a dlouho, jako se rodí vše uzrálé a kvalitní.
Pokud chcete dostat impulz k trávení svého času venku (či jiný z 15 důvodů, proč s přírodním barvením začít) rádi byste si rozšířili repertoár barviv a založili barvířskou zahrádku, ať už na záhonech nebo na balkoně, nechť je vám tento článek inspirací!
Jak člověk nezahradní ke květinám přišel?
Před pár lety bych si nemyslela, že budu pěstovat květiny. Zeleninu? To jo, tím se najím, ale kytky? “Člověk míní, život mění” je z mých nejoblíbenějších pořekadel, jsem jeho naplněním. Takže jak to bylo?
Čas velkých změn
V mých barvířských počátcích (můj příběh zde) jsem sbírala, co se kde dalo nebo využívala kuchyňské zbytky, zároveň mě začala lákat možnost vypěstovat si své, “pravé barvířské” rostliny. A pak, když jsme se před rokem touto dobou (podzim 2023) nacházeli v pokročilé fázi koupě domu se zahradou, svitla mi naděje – možná bude prostor pro pěstování mých vysněných květin!
Podzim: přípravy na první sezonu
Sběr informací
Na začátku jsem měla jen základní zkušenosti s pěstováním zeleniny. Proto podzim patřil hlavně sběru informací. Z knih o přírodním barvení, jež vlastním je jedna primárně o pěstování, a to „Grow Your Own Colour“ od Rebeccy Desnos. Tam jsem čerpala nejvíce a detaily ladila z dalších internetových zdrojů.
Shánění semínek
Jakožto pěstitelský zelenáč jsem se rozhodla nakoupit semínek co nejvíc, jelikož jsem v prvním roce očekávala možné ztráty. Obvykle jsem je hledala cíleně, ale občas jsem v nabídce objevila rostlinu, která působila jako barvivem oplývající, pak jsem projela vody internetu a pátrala po jejích potenciálních schopnostech (např. laskavec).
Rozsah české nabídky
Některé kultivary rostlin jsem v českých eshopech nenašla, ale všechny základní ano, a to stačilo. Bylo to i tak téměř 10 druhů rostlin!
- různé druhy afrikánů – vysoké, nízké, žluté, oranžové, červené
- krásnoočka nízká i vysoká
- krásenky zpeřené a sírožluté
- hopi slunečnice
- hlaváče černonachové
- světlice barvířská
- mořena barvířská
- rmen barvířsky
- rýt barvířský
- laskavec
- boryt barvířský
- topolovka černá
- indigovník pravý
- eucalyptus
U posledních dvou zmíněných jsem tušila, že při mých ne-zkušenostech nemá smysl se do pěstování pouštět a tak se i stalo. Prozatím!
Zamrzelo mě, že u nás nesehnatelná semínka rdesna barvířského, která jsem si objednala z Německa, skončila v propadlišti české pošty. Měla jsem však alespoň semínka borytu (který taky produkuje vzácné modré barvivo indigotin, podobně jako rdesno)
Zima: předpěstování
V únoru už má krabice s popisem “semínka” přetékala pytlíčky. Netrpělivě jsem vyhlížela příhodné datum pro výsevy a s obavami sledovala teploměr vnitřního prostředí našeho příbytku. (Moc teplo jsme tam neměli.)
Když čas nadešel, obsadila jsem nejdříve mělkými vaničkami a posléze kelímky od jogurtů všechny možné parapety, především ty nad radiátory. Jaká byla moje radost, když některé už po pár dnech vystrkovaly zelené růžky!
Nadšení vs. překážky
Když první semínka začala klíčit, bylo to jako sledovat malé zázraky. Zároveň se objevily i první problémy – smutnice a otázka, kam s nimi, když odjedu z domova. Naštěstí mi pomáhali přátelé a rodina, dokonce i moje 94 letá babička přijala pár svěřenců do svého vytopeného bytu. Co se týče smutnic, ty napadly kořínky některých rostlin – zkoušela jsem zapichovací pasti, sypat písek a vysoušet, dávat více do chladu… A myslím, že jednoduše zmizely spolu s přesazením, ale jistá si nejsem pod vlivem toho, co mě čekalo na zahradě.
Jaro: stěhování do zahrady
Koncem dubna nadešel čas našeho stěhování. Vytyčila jsem si, že stihnu připravit všechny záhony a po zmrzlých mužích sazenice přesadit. Měla jsem teoreticky nastudováno jak vytvořit záhony bez rytí, na kartonech. Samozřejmě, že praxe trochu pokulhávala a mouchy vypluly na povrch až časem…
Kam s čím? Aneb strategické rozložení záhonů
Vytvořila jsem si mapu pozemku (mapy jsou mou vášní), procházela ho a mapovala nejen objekty, ale i množství slunce a stínu, vzdálenost k vodě atp. Budovat záhonky poblíž domu nedávalo kvůli plánované rekonstrukci smysl. Zbyly pro ně vzdálenější části po obvodu pozemku, slunce tam svítí většinu dne v průběhu letní sezony. Nakonec jsem zvolila strategiii “Všude od každého”, alespoň co se týkalo letniček.
Rýt a rmen, tak zvané “plevely” jsem vysévala na jejich poměry už trochu pozdě na vytvořenou skalku plnou kamení a písku, abych suplovala přirozené rumiště, bohužel se jim tam moc nedařilo…
Akce záhony: Rýče, lopaty a svaly v pohotovosti.
Samotná tvorba záhonů byla na mě, zůstávala jsem na novém stavení často sama s dětmi. Naučila jsem se jezdit s vozíkem a vyrazila do kompostárny. Vozík kompostu byl základ, ale ne dostačující. Od různých sousedů jsem si vyprosila hnůj koňský i odleželou hlínu pod hnojištěm kravským. Tu jsem vozila v kolečku asi 300 m sem a tam. Vytvořila jsem takto asi 9 záhonů na kartonech. Byla jsem na ně patřičně pyšná, ale čas ukázal, že hlíny v nich mělo být ideálně mnohem víc!
Přesazování do záhonů a mezidruhové výzvy
Přišel den pouštění. Byl to vzrušující pocit, vypouštět svá dítka do světa! A jaké bylo mé zděšení, když jsem se tváří v tvář střetla s armádou slimáků, tedy plzáků španělských, kteří na ně, bezbranná miminka, pořádali nájezdy jak na nejchutnější hostinu!
Zkoušela jsem to s nimi po dobrém, sbírala, odnášela z pozemku, uplácela, lákala, nastražovala pivo. Účinek to mělo jen na zlomek plžů, kteří se v okolí záhonů sebevědomě pohybovali. Došlo i na měděnou pásku. Debatama o její účinnosti si doma s mužem krátíme dlouhé chvíle – já míním, že jsem zlepšení při jejím použití pocítila – on tvrdí, že jde jen o můj pocit :). Nejúčinnější nakonec bylo schovávat rostliny na noc pod velké sklenice. Při každé nedůslednosti byly bohužel ztráty znát.
Zkušenosti přináší invoativní řešení
Boje jsem zakončila nákupem několika krabiček netoxických granulí, které jsem se sebezapřením a nepřílišnou pravidelností obsypávala kolem rostlin. A také vysazením zbylých sazenic do květináčů, van, škopků, pytlů – což se ukázalo být funkčním, ale mělo to opět své mouchy.
Léto: první květy a radosti
Jakmile se překlenulo období, kdy mi muž vyčítal, že se věnuju víc slimákům, než čemu jinému – slunce začalo víc pražit, rostliny dospěly a přestaly jim chutnat – nastal pohov.
Pro přehlednost rozděluji dle míry rizika sežrání:
Rostliny nechutnavé, které slimáky nezajímaly (měla jsem jich nakonec nejvíc):
- laskavec
- hlaváč černonachový
- ze zeleniny: pórek, celer, rajčata, jahodníky
Rostliny chutné, které nepřežily vůbec, nebo jen v květináčích na oknech:
- světlice barvířská
- afrikány jakékoli (v okolních vsích jsou jich plné záhony! asi poctivě sypané…)
- slunečnice vyseté na přímo
- všechny tykvovité zeleniny, papriky (i chilli)
Zbytek je na škále někde mezi tím.
Další zkušenosti k poučení
Další věc, kterou je třeba nepodcenit je zálivka. Květináče nutně potřebují díru, v opačném případě květiny uhnívají, možná přežijí, ale pravděpodobně nevykvetou.
Slavíme květy!
Velkou letní slávou je začátek kvetení – tolik radosti a krásy! Úplně první kvetly krásenky zpeřené a naopak poslední se otevřely hlaváče, které vydržely až do mrazů. Krásnoočka začala kvést různě, některá brzy, jiná později a ještě před mrazy jsem dávala květináče s květy dovnitř, byly to právě rostliny v květináčích, které byly nejvíce opožděné.
TIP: Kvetení letniček se dá ovlivnit jejich sběrem. Pokud pravidelně sbíráte květy, rostlina se je snaží tvořit víc, protože jejím cílem jsou semena, jimiž si zajistí pokračování svého druhu.
Podzim: sklizeň a přípravy na další sezonu
Sběr květů mě provázel celým létem i podzimem. Květy jsem buď sušila v sítích nebo lisovala a těšila se na zimní ecoprintování.
Moje krabička se semeny už zase přetéká!
Zatímco pro první sezónu jsem téměř všechna semena kupovala přes e-shopy, tento podzim jsem sklízela ze svých rostlin a některá semínka získala od jiných pěstitelů.
Dobrou noc, záhony!
Příprava mých záhonů na zimu spočívala v navážení hnoje, lehkému vypletí s ponecháním umírajících rostlin na záhoně. Jedinou mořenu, která mi vyrostla v květináči jsem přesunula do chladné části domu. Dvou a víceleté rostliny jsem v záhonech zakryla trávou – topolovku, rebarbory, kakost, rmen a rýt a údajně trvalá krásnoočka (uvidíme, co řeknou na Rychlebskou zimu:)).
Na podzim vysívám rmen a rýt.
Ohlédnutí za prvním rokem
Díky tomuto roku s rostlinami jsem venku trávila mnohem víc času než dříve. Ačkoli sběračství je skvělá věc, pěstování má člověk víc ve svých rukách, může vidět efekt svých zásahů a naučit se o rostlinách něco víc. Květy podpoří včely a obecně pestrost skladby rostlin v okolí.
Vyrostli jsme se svou zahradou, já a moje barvení?
Připadám si nyní mnohem zkušenější a k přírodě pokornější. Vše nejde zlomit silou (spíš tedy nic:) a trpělivost růže přináší!
Moje barevná paleta se se zdrojem vlastních květů bohatě rozšířila. Vedle několika pokusů s barvicími lázněmi (na ty je třeba dost materiálu a mě je takto pracně získaného přeci jen líto) jsem většinu květů nasušila. Můžu do svých ecoprintových smotanců zabalit lisované květy a přenést otiskem přímo jejich tvar, moje vánoční dárky mají letos jasný společný motiv:)
Jděte do toho! (a ano, můžete)
Kdo by nechtěl rozšířit svůj repertoár barvicích zdrojů a vytvořením byť jen malou barvířskou zahrádkou? Pokud se do toho vrhnete, rozhodně máte mou mentální podporu! Pěstovat se dá i na balkoně v květináčích, já jsem všechny své afrikány taky takhle vypěstovala.
Pěstování vám přinese pocit propojenosti s rostlinným světem, větší vnímání počasí a rytmu dne i roku. Navíc, květiny jsou milými společníky! Potěší vás i všechny náhodné pozorovatele. A jestli z vložené energie navíc ještě získáte květy k potisku, tvorbě lázně nebo inkoustu, bude se vaše radost jen násobit, to vám zaručuju!
Pokud toho o přírodním barvení zatím moc nevíte a vlastně ani to, zda je to záliba pro vás, doporučuju článek 15 důvodů, proč zařadit přírodní barvení mezi své kratochvíle.
Máte vlastní rady a tipy? Prosím a vítám!
Možná už nějaké zkušenosti s pěstování (barvířských) rostlin máte a něco byste mě i dalším čtenářům poradili – budu moc ráda! Přeci jen, stále jsem jen malý kousek za startovní čárou:). Psát můžete do komentářů pod článek, můj instagram, nebo zde.
Mé jméno je Monika Doležalová. Jsem ilustrátorka a grafička, která se nechala zlákat k většímu ponoru do přírodních zdrojů. A tak se ze mě stala přírodní barvířka – experimentátorka využívající plodů Země pro vizuální projekty i k pročištění mysli. Více o studiu Býlím si můžete přečíst zde.