Můj příběh
Žít Býlím
Miluju pohyb krajinou. Bytí v ní. Setkávání se s jejími dětmi. V tichu, pohlcena vjemy, které nám bývají ztraceny. Cítící bytost, jakou člověk přišel být, se vrací!
Byla možná pozbyta, zarovnána do úhledných, pravoúhlých tvarů, ale teď je v lese. Našlapuje, smysly roznícené. Sleduje fascinující hru: vše volá po dotyku, pomačkání, očichání, ochutnání! Být, ach. Jsem.
Co bylo před Býlím?
Dřív jsem měla cíle a sny, které jakoby přede mnou utíkaly. Upouštěla jsem od nich, vynořovaly se další, přeskakovaly se a bojovaly jako sourozenci o poslední sousto.
Mé povolání bylo sice tvůrčí, ale kreativně jsem v něm byla spoutaná. Vysával mě čas u počítače, nedokázala jsem se zorientovat v digitálních vrstvách, bralo mi to spoustu soustředěné energie, nepřipadala jsem si dost přítomná. Chaos ovládal mě a já ho šířila dál.
Jistá vnitřní víra ale existovala, tak jsem pokračovala v cestě a vida, chodily mi indície: Jistá žena namalovala na papír borovici barvou, kterou vytvořila z opravdové borovice, která jí rostla před domem. Jiná si obarvila staré džíny v hrnci plném afrikánů! Tvořit něčím, co si nejprv vytvořím? Dávalo mi to smysl a připadalo vyloženě vzrušující!