Mě osobně přírodní barvení pohltilo velmi rychle, kdyby ale někdo z vás, nějaký váš známý, známý známěho nebo snad manžel, potřeboval argumenty pro tuto prapodivnou středověkem zavánějící aktivitu, sepsala jsem pár bodů, které mluví jesně pro. Každý si vybere jiné top důvody, možná vás dokonce napadnou další, pak budu ráda, když se o ně podělíte v komentářích!
1. Záminka pro pobyt venku. Ať už sbíráte barvicí materiál ve svém okolí nebo ve vlastní zahradě, vytáhne vás touha po sběru někam ven. Tomu já říkám zdraví prospěšný stav. Být venku je pro naši psychiku rozhodně zdravější, než uzavření mezi stěnami. Ve spojení s procházkou (či dokonce během, každému dle libosti) prospějete i svému tělu – pokud by někdo věřil, že ty dvě věci jsou odděleny.
2. Prohloubení provázanosti s přírodou. Při pobytu venku přichází i větší propojení s přírodou, vnímání jejích cyklů – denních, ročních, životních, jejích procesů a vnitřních provázaností. K čemu je to dobré? Příroda je moudrá, má smysl se od ní učit: vnímat plynuti času, být ukotven v očekávatelném, sledovat její chování a inspirovat se jejími tvary.
3. Nabytí nových – praktických – poznatků o rostlinách, živočiších, houbách a provázanostech mezi nimi. Při zjišťování faktů o barvicích materiálech z přírody se často dozvíme i něco “navrch”. Přivede nás to třeba k využívání rostlin k léčení, pojídání nebo jinému využití v domácnosti či zahradě.
4. Prozkoumání a zmapování svého okolí hlouběji. Na místě, kde jsem s barvením začínala, jsem žila většinu svého života a měla jsem za to, že mám proběhaný a prošlapaný každý kout v okolí. Jak překvapivé bylo mé zjištění, že jsem si dosud vybírala jen ty trasy, které vyhovovaly mým cílům a různá roští a “to za nimi” opomíjela. Naskytly se mi pak zcela nové úhly pohledu na již známá místa.
Se svým okolím, ze kterého si vypůjčujete materiál, si vybuduje nový, důvěrný vztah a to stojí za zvážení, co myslíte?
5. Nový pohled na svět. To, jak vnímáme své okolí, je utvářeno tím, co nás zajímá. Třeba se už teď zaměřujete na rostliny a cestou přes město vidíte hlavně je – květiny v truhlících před restaurací nebo pokojovky uvnitř, včetně toho, jak jsou “obstarané”, stromy, trávy a záhony v parku, nálety ve škvírách domů, patníků a kočičích hlav, neudržované křoviny a rumiště. Já jsem je sice i dřív vnímala jako zásadní součást civilizovaného prostředí, ale dnes si rostliny a přírodniny obecně prohlížím se zkoumavým zájmem a nejednou vedou právě ony moje kroky a udávají jim směr.
6. Vytváření nových sociálních vazeb a udržování těch starých. Když jsem potřebovala větší množství cibulových slupek, či odpadu z avokáda a granátových jablek, oslovila jsem co nejvíc známých, zda by mi je mohli shromažďovat. Někteří mi opravu tu a tam napsali, že např. dostali přepravku granátových jablek od prarodičů, a tak jsme se potkali. Můžete mít pocit, že obtěžujete a můžete ho zahladit čokoládou či lahví červeného (tím myslím jako revanš:). Ale hlavně si můžete užít příležitosti k osobnímu setkání, prohodit pár slov. Když sdílení není moc, je to dobrá výživa a inspirace.
7. Příležitost k tvorbě = mentální odpočinek. Sama jsem dlouho netvořila, ačkoli (nebo právě proto, že) to bylo součástí mého povolání. Neměla jsem už kapacitu dávat něco ze sebe, nevěděla jsem ani co, inspirace na bodu mrazu… Teď mám chuť vytvářet už jen proto, abych využila vlastnoručně vyrobený materiál, bez velkých ambicí a cílů. Nekdy je to paradoxně cesta k nejlepším výsledkům (ale k tomu se prosím neupínejme!). Radši si pojďme užít uvolňující efekt tvoření. Jo a taky – práce rukama je parádní digitální detox!
8. Sklízení výsledků své tvorby a možnost použít je jako dárky. Ať už pro své blízké, nebo i pro sebe. Když už kreslíme, malujeme, tiskneme, barvíme… občas z toho vznikne nějaký výsledek, se kterým jsme spokojeni. A čím víc to zkoušíme, tím je těch uspokojivých výsledků více! Můžeme pak sebe i své blízké obklopit vlastnoručními, přírodními produkty s duší.
A jedna pragmaticky připomínka: není nad to, když se věci dají jednoduše vrátit přírodě. Což platí u darů s nejistým úspěchem dvojnásob (ruku na srdce, jistí výběrem si kolikrát nejsme ani u sebe, natuž u druhých). Vzpomeňte, kolik darovaných věcí vám doma leží a je vám jich líto, nebo už jste se jich zbavili. Se soil to soil předmětem, tedy věcí, která se beze zbytku může zemi navrátit, vás špatné svědomí nedoběhne!
9. Zvýšení vlastní sebehodnoty. Prostě a jednoduše – s nově získanou dovedností ze sebe budete mít lepší pocit. Jako byste povyrostli, ale v jiných dimenzích!
10. Možná cesta k oživení svého šatníku či interiéru. Možná vám není nabídka všemožných doplňků dost, možná jste ještě nenašli svého srdcového lokálního tvůrce a nechcete podporovat textilní průmysl. A možná je vám také blízký DIY přístup – pak se hodí mít v záloze postupy, jak šatník i vybavení interiérů nevšedně dotunit. Já už mám potištěné ubrusy a přehozy ve svém (prozatím) nezrekonstruovaném domě všude možně a umně jimi maskuju různé zakrytíhodné nedostatky:).
11. Způsob jak dosáhnout “čistšího” prostředí a naplnění tzv. non-toxic přístupu. Pokud se zamyslíte nad tím, čeho se dotýká váš největší orgán (kůže) cca 90% dne (ano, i v noci), možná začněte řešit, co si obléknout, aby bylo toto setkání co nejméně škodlivé. A když se do toho trochu ponoříte, začnete být vnímavější k materiálům, kterými se obklopujete. Vzhledem k tomu, že pro přírodní barvení jsou přírodní materiály nutným předpokladem (a to jak pro barvené látky, tak pro zdroje barviva) a moření železitými soli – pokud by vám nepřišlo dostatečně “přírodní” – se dá nahradit postupem využívajícím sojové mléko, je tento způsob úpravy látek pro kůži dobrou volbou. Ba co víc – v případě látek barvených přírodní cestou se můžeme setkat s jejich “léčivým dotekem”. Takové látky jsou vhodné pro alergiky (ekzémy, astma…) a lidi s citlivou pokožkou. Více o tomto tématu mluví indické učení zvané ayurvastra.
12. Námět na aktivity s dětmi. Právě proto, že jsou materiály z přírody většinou (až na jedovaté rostliny a některé formy mořidel, na což vždy budu upozorňovat) food-safe, tedy bezpečné pro práci v kuchyni a požití, jsou ideální pro projekty s našimi nejmladšími.
13. Návaznost na tradici. Přírodní barviva se používala výhradně do nástupu těch syntetických, tedy několik tisíc let, a poté postupně téměř vymizela. Praktikováním tohoto stareho řemesla oživujete dávné znalosti, propojujete se s kulturou minulosti. Mě osobně přijde zajímavé představovat si, jak to v dobách minulých chodilo a dohledávat si dobové zajímavosti skrz mou zálibu v přírodním barvení.
14. Recy aktivita, při níž můžete zužitkovat to, co by jnak dosloužilo a dát tomu druhý život. Ať už se jedná o využití staršího oblečení, či kuchyňského odpadu jakožto barvicího materiálu. Podobně jako s vnímáním rostlin, začnete možná uvažovat o těchto položkách jinak a zařazovat automaticky do možností řešení “vysloužilého” i přírodní barvení.
15. Barvířství a tvoření přírodních barviv je v základu levná a široce dostupná aktivita. Kus prostěradla a cibulové slupky dnes sežene každý a téměř zadarmo. Pragmatický závěr může být pro někoho pádným důvodem proč tuto zábavu vyzkoušet. Nicméně připravte se na to, že času vám může sežrat dost:)
Tak co, stále váháte? Máte obavy?
Pokud byste si rádi vyzkoušeli nějaký ochutnávkový projekt sami doma, nabízí se příležitost začít s mou příručkou Královna barviv z kuchyně, která je jako dělaná pro začátečníky a ke stažení je zde.
Mé jméno je Monika Doležalová. Jsem ilustrátorka a grafička, která se nechala zlákat k většímu ponoru do přírodních zdrojů. A tak se ze mě stala přírodní barvířka – experimentátorka využívající plodů Země pro vizuální projekty i k pročištění mysli. Více o studiu Býlím si můžete přečíst zde.