Vzorník je taková osobní sbírka barev, kterou je příjemné pozorovat, jak se rozrůstá. To už tak u sbírek bývá… Když je nějaká rostlina vysloveně sezónní, mám hned chuť ji lapit do vzorníku. Nechci říct za každou cenu, ale stejně, trochu mě ta dočasnost pošťuchuje!
Tak třeba zlatice na jaře.
Je jí všude spousta, konečně po zimě barvy, až oči přechází!
Vyrážíme na lov přírodních barviv!
Vyhlédla jsem si obří keř (na veřejném pozemku) a vypravila se něj, když už se pomalu schylovalo k opadání a všichni kolemjdoucí se dosyta pokochali.
Ostříhala jsem větviček hojně pro mě a zároveň sotva znatelně pro živý organismus, jenž mi je poskytl. Posbírala jsem i pár uschlých kytic z váz doma, až se mi sešla dostatečná hromádka květů, jež by stála za vyextrahování.


Experiment, základ pokroku
Tentokrát šlo o čirý experiment bez jistoty úspěchu. Informací o barvení zlaticí jsem moc nedohledala, ale jedno z mých oblíbených pravidel říká, že bez experimentu není pokroku. Nešlo couvnout!

Extrahování a první vzorky
Vybrala jsem velký nerezový hrnec, obrané květy zalila vodou a pozvolna začala ohřívat. Jako test jsem do hrnce s barvivem vložila jeden vzorek sójou mořené lněné látky, vzorek nemořené vlny a vlny mořené kamencem.
Po hodině ohřívání vypadaly takto (viz obrázek): mořená vlna chytla pěkně jasně žlutou, na lnu a nemořené vlně pro změnu příliš barviva neulpělo – žlutá byla velmi mdlá.
Co půjde první do hrnce barviva? Třeba vlna!
Plný hrnec už tu byl. Rozhodla jsem se pokračovat s přadenem merino vlny předem namořeným kamencem dle mého obvyklého postupu. Po notné době velmi opatrného ohřívání změnilo barvu do špinavě žluté.
Úplně spokojeně jsem si nepřipadala. Při vymýšlení dalšího postupu mi na mysl přišla modrá skalice, kterou běžně moc nevyužívám – ta by snad mohla barvu projasnit? Navíc jsem ji dlouho nepoužila, bejby nebude sedět v koutě!
Experiment bez jistoty úspěchu
Přisypala jsem asi lžíci té tajemné ingredience přímo do lázně, načež nastaly trudné momenty, když se nálev zbarvil do brčálova. Nevypadalo to vzhledně a vlny mi bylo v tu chvíli trochu až líto. Ale záhy se mi podařilo zaplašit nezbedné myšlenky a dát prostor naději, že usušením jistě získá vlna svůj měkký lesk a třpyt a že i hnusně vypadající mokrý materiál bude – jak často bývá – ve výsledku krásný.
A začala jsem se zase těšit!


Barevný odstín „vlněné zlato“?
A opravdu, usušená vlna na mě působí jako nazelenalé zlato. Těžko to přenést fotoaparátem, (obzvláště tím v mobilu) a slovy se snažím, seč umím:) Tak snad mi uvěříte a barvu si představíte.
Nebo sami uvaříte!

Co s pár květy stranou hrnce?
Nebylo mi to stále dost. Rozhodla jsem se, že zlatici prozkoumám i jinými postupy, a tak, ano, přišel na řadu ecoprint. Vzala jsem pokusný kus namořené bavlněné látky, poskládala na ní zlaté květy, ty ještě proložila slupkami cibule a lisovaným plátky růže – kdyby zlatice nechytla, ať chytne aspoň něco zaručeného – a navrch podobným způsobem smotala jedny starší ponožky. Smotance jsem hodila na páru a po nějaké půlhodince plna očekávání rozbalovala ty malé dárečky.
A povedlo se! Květy se sice roztekly, ale žlutá byla opravdu zářivě zlatě žlutá! Jupí, v ten moment začínám uvažovat, že si květy zlatice nasuším na zimní časy (a že zima sotva skončila, ale víme, jaká je v té době o květy nouze a každá barvička prosvětlí převládající temnotu). A tak jsem také učinila.


A copak to kladívko tam v koutě? Hapa zome natloukání!
Objevila jsem mezi namořenými látkami letní dětské kalhotky, které letos na jaře budou mému benjamínkovi tak akorát. Vzpomněla jsem si na podobné, jež jsem vloni natloukala květy afrikánů a darovala je pak novorozenému miminku. Výslednou této rovnice bylo, že další na řadě je: natloukání květů! Pro tuto techniku je zapotřebí čerstvých květů, čistě sezónní záležitost – takže natloukání přineslo vskutku letní závan.

Co ještě natlouct takhle z jara?
Obrala jsem pár květů pelargonií, přidala i mladé lístky zlatice a šalvěje. V postatě jde o to mechanicky barvivo z rostlin do mořené látky natlouct. Výsledek vidíte na fotkách, byl to opravdu zlatý hřeb celého snažení!
Teď už zbývá jen otestovat, kolik toho zlatice vydrží, jelikož tuším, že batolecí kalhotky toho zažijí ještě hodně:).


Mé jméno je Monika Doležalová. Jsem ilustrátorka a grafička, která se nechala zlákat k většímu ponoru do přírodních zdrojů. A tak se ze mě stala přírodní barvířka – experimentátorka využívající plodů Země pro vizuální projekty i k pročištění mysli. Více o studiu Býlím si můžete přečíst zde.